Se zaujetím jsem si přečetla vaše zkušenosti ohledně učilišť. Já sama v jednom z nich učím, a ráda bych podotkla, že ne všude jsou jen mladé mistrové a my starší(jsem po vyučení víc jak 20 let), se snažíme ze všech sil něco naše žáky naučit. Každá máme jiný styl výuky, ale většina z nás dělá co může, abychom jim co nejvíc zjednodušily práci a aby se co nejlépe naučili co mají a to jsou základy. Bez těch se totiž žádný kadeřník nemůže dál vyvíjet.Snažíme se je učit nejen základy,ale i něco navíc,problém je v tom,že toho času není tolik,kolik bychom potřebovali.Za školní rok jsou jen 20 týdnů na praxi,z toho 10 na pánském a 10 na dámském.Když k tomu přidáte prázdniny,státní svátky a nemocnost žáků,tak nám toho času moc nezbývá.
Je pravda,že mnohdy jdou učit kadeřnice, které si myslí, že většinu času prosedí v kanceláři; bez důležité praxe nebo vztahu k dětem,atd. Myslím si,že nás co máme zájem je co nejvíc naučit,přitáhnout je k našemu oboru a předat jim to nejlepší z nás, je naštěstí víc a doufám,že nás bude přibývat.Je to sice někdy dost náročné, ale když pak vidíte jejich začátky, kdy se jim moc nedaří a postupně se zlepšují, jak si je zákazníci a zákaznice chválí a vrací se za nimi na naše provozovny, když se účastní úspěšně soutěží, tak to potěší nás i žáky. Po vyučení to nemají zrovna jednoduché,třeba když se dostanou někam, kde jen zametají a myjí vlasy, to si je špatně.Naštěstí jsou i salony, kde se je berou jako kadeřníky a ne jako uklizečky.
Přeji nám všem, co učíme s plným nasazením, pevné nervy a hodně štěstí na žáky,kteří mají zájem se něco naučit. Ewa
Vlastní vyhledávání